do prdele s etiketou
22. června 2010 v 10:47 | Lailah
|
heart shaped box
kapky červeného tečou Ti po bradě
co na tom, že je
více než málo
před polednem
co na tom,
že se to nehodí
a bohémstvím teď je
prý…..
tvářit se soběstačně
jste nudní s tím svým
tohle se smí
a tohle
tohle ne
lidé se neumí chovat jako lidé
ale hlavně, že vědí
jaký list zeleného
sežrat můžou
a jaký
jaký ne
tak nalij si další dvě deci
než se usadí
a zaschne
než přijde poledne
tmavomodrej krepděšín
10. května 2010 v 19:33 | Lailah
|
heart shaped box
Když vedle se křičí
a naproti kouří
a uvnitř (ne)tíží
posloucháš
slova
psaná dávno
a hudba
šimrající na ušním lalůčku
roztančí tvé tělo
…………………………tělo z květů magnolií
Foukne
……………..rozletíš se
………………………………..potichu
neznámé ze Seine
5. dubna 2010 v 17:35 | Lailah
|
heart shaped box
S inspirací zaraženou někde na půl cesty
pro radost ze slov
ptáš se:
co cítíš tam?
Usměje se
odpoví:
…něco hořkého sypaného malými radostmi,
jako když piješ sekt
z důlku mezi prsy
a víš,
že ty ňadra
nebudou nikdy
jenom tvá
„na cestách posypaných pískem“
21. února 2010 v 15:00 | Lailah
|
heart shaped box
Tahala tvou duši
z koše
stojíc na gumové podrážce
Byls jí snem
a možná šeptal
skrze mříže
slova básní
měsíci
(životy jsou inspirací)
na suchu
18. února 2010 v 21:50 | Lailah
|
bylo, je, bude...
Příliš normální pro umění
Přílíš pošahaná pro život
…………………………………………..s brýlemi ulepenými od bublifuku
Zavřít další dveře??
...nebo otevřít dokořán??
zvrácená místa
16. ledna 2010 v 20:48 | Lailah
|
heart shaped box
Kdybys bydlel v mé hlavě,
uslyšíš praskot ohně
a rýži sypající se na svatebčany
tak promlouvá ke mně sníh
a ve tvářích štípe
jako slova pravdy
mráz.
Kdybys bydlel v mé hlavě,
musel bys křičet
dusil by ses, topil
v nesnesitelných vidinách života
na oprátce houpe se
ještě cuká nohama
optimismus.
Kdybys bydlel v mé hlavě
musel by ses bát…
pateticky
16. ledna 2010 v 20:47 | Lailah
|
heart shaped box
Kdybych měla malovat milování
vášeň ve vzduchu by byla rudofialová.
Zrychlený dech orosil by okna.
Stény, co navzdory retům unikají
měly by barvu jarní zeleně
nevinnou.
A v tmavých koutech těla
ustlal by si stud
neviděn.
A oslepující záře touhy
linula by se
tam někde z podbřišku.
dva
23. prosince 2009 v 17:35 | Lailah
|
heart shaped box
Lem tylové sukýnky
opaluje Ti svou cigaretou,
rudě žhne do noci.
Na prázdném nástupišti,
všechny ostatní pocity
odjely posledním vlakem
zůstaly tady jen dva.
Lásko,
lem tylové sukýnky
opaluje Ti svou cigaretou, Strach.
(chce mi Tě prznit
nedám Tě!)
...a neschopnost uvažovat stéjně jako zbytek světa...
21. listopadu 2009 v 10:46 | Lailah
|
bylo, je, bude...
Potkala jsem jaro
vystrkovalo svá žlutá slunce
skrz spadané listí
a babí léto lepilo se na tvář
Navzdory obnažené kůži
navzdory trnům
člověk natahuje ruce
pro pár přezrálých šípků
pro nahnilou krásu,
jenž za pár chvil
rozdrtí mezi prsty
Lidé jsou divní tvorové
a já
přesto přese všechno
pořád jen
velké malé dítě
(musím se konečně naučit, mít stále při sobě tužku a papír)
cink
18. listopadu 2009 v 19:50 | Lailah
|
heart shaped box
příliš se snažím
bez vizí
hraju si se slovy
(NE)potřebuju to
to to to
..to to
…..to
holky si často vypomáhaly…
kolik slečen to od ní asi chytlo?
SYFILIS
pomiluješ mě?
mám hlad…
copak to píšeš drahý můj?
Vypadáš velmi hezky,
tu hlavu sis oholila sama?!?
polstrované stěny jsou moc fajn
surreálno
18. listopadu 2009 v 19:30 | Lailah
|
heart shaped box
Nahá žena s květy růží místo orgánů
ve svých očích odráží mé bláznovství
jsem malým šílencem
ve velkém světě
Jak Vaché na Prsech Teiresiových
mířím na vás revolverem
ve snaze prohloubit vám
zážitek z žití
Zde hledá